wz

Osobní stránky

Série o koních

Tuto sérii povídek jsem nepsala já, ale dcera mé známé. Neodpovídám za pravopis, protože jsou v původním textu autorky.

Užitečné weby

Pohádky Gif obrázky Tapety

Kůň

..v boxu u mého koně byl chlap. Vzala jsem do ruky koště a šla jsem na něj..více>>>

kun

Svět očima koní

vodotisk koně

Můj koňský život

Jmenuji se Malina a jsem Anglický Plnokrevník a jsou mi čtyři roky. Jsem u hodného pána který je můj majitel a má spoustu dalších koní, ale narodila jsem se v Jihlavě u majitele Tomáše Nováka, mamince Mendy a tatínkovi Maskulovi. V Jihlavě jsem byla rok od mého narození. Vychovával mne Tomáš

Chodím do výběhu se svojí kamarádkou která se jmenuje Verytas a je plemene Polokrevník. Dopoledne chodíme do výběhu a odpoledne na nás čeká trényng. Na Verynce jezdí Romana to je kamarádka mojí jezdkyně,která se jmenuje Bára. Barča je na mně moc hodná protože ví že jsem ještě moc mládá.

Jednoho dne přišel náš majitel do stájí a začal Verynku dekovat a bandážovat. Potom přinesl mojí deku a přepravní bandáže a začal mně dekovat a bandážovat všechny nohy.. Moc jsem se polekala protože jsem ještě takovou deku a bandáže nemněla.. Jenže můj majitel mně začal uklidnovat a hladil mně po krku a odešel..

Naše jezdkyně nesly naše sedla a uzdečky se šlacovkami do přívěsu a potom si přišli pro nás¨.. První do přívěsu nastoupila Verinka a po Verči jsem mněla nastoupit já.. Barča mně navedla na rampu a já se snažila jí následovat jenže se mi to nedaří. Zničeho nic jsem se Barču vysmíkala ven s přívěsu a začala jsem se stavět na zadní. V ten den zrovna přijel Barčin kluk který se jmenuje Lukáš a je to ještě k tomu veterynář.

Lukáš počkal až se pořádně uklidním aby mi mohl podat Sedalín to je lék na uklidnění aby mně mohly naložit. Po zabrání Sedalinu jsem mohla konečně nastoupit do přívěsu a konečně jsme vyrazyly na závody do Pardubyc..

á sem byla celou cestu docela v klydu protože jsem věděla že je tu semnou Verynka.. Když jsme přijely na místo, tak šli holky za náma do přívěsu. Romča vyložila Verinku a Barča vyložila mne. Strejda od Romana, co jim s ními pomáhá, nás pohlídal, holky nás nasedlali a já jsem se začala pod Barčou zpínat. Barča mne uklidila, že se nic neděje, a šli jsme na opracoviště skákat. Verinka skákala krásně a já jsem pořád ještě zlobila.

Verinka šla na parkur a já jsem na ní řechtala. Dana, barušky teta, se přijela na mne s na ní podívat. Přijeli i Lukášovi rodiče, s kterýma se zná můj majitel docela dlouho. Verinka přešla v parkuru čistě a já jsem šla hnedf po ní., jakmile mi dal zvonek znamení. Barča mne nacválala na první překážku, která byla postavená do vějíře. Přeskákali jsme všechny překážky až na tu poslední. Tu jsem shodila, ale jen jedno rahno. I tak mne Barča poplácala po krku a odvedla mne pryč. Lukáš si mne vzal, aby mohla odejít pro moji deku.

Barča přinesla deku a zadekovala mne, protože mezitím mne Lukáš odsedlal. Po zkončení závodu nás naložili a odjeli jsme. Konečně jsme dojeli do naší stáje. Lukáš s Radkem už stáli v přívěsu a začali nás vykládat. Jak nás vyložili, tak nás zavedli do stáje. A odjely.

To jsem byla ráda, že jsem konečně doma. Druhý den ráno šel strejda krmit do stáje a byl moc polekaný protože jsem byla moc zpocená, tak šel ihned pro Barču, aby mne zkontrolovala...

Bára šla za mnou a zkontrolovala mne a dala mi oves s granulemi,Lukáš ihned došel a zeptal se co se děje.Barča řekla že jsem akorát zpocená ale jinak se nic neděje a že jsem vklidu. Asi po dvou hodinách se můj zdravotní stav zhoršil. Bára volala Lukášovi že se se mnou něco děje.

Lukáš ihned dojel a šel se podívat do stájí. Verinka stála ve vedlejším boxe a vše sledovala. Ještě než Lukáš stihl dojet byla jsem ještě více nemocná. Místo abych zůstala stát tak jsem si lehla i když se mne všichni snažily postavit tak se jim to nepodařilo.

Barča brečela protože měla o mne moc veliký strach,pak ji začal její tatínek utěšovat, že budu v pořádku. Lukáš mi udělal podrobné vyšetření a zjistil že mi chybý vytamíny a předepsal mi gelapony. Po nějakou dobu jsem musela mít klouby v teple. Lukáš jezdil každý den za Barčou tak mne chodil kontrolovat. Když jsem chodila do výběhu tak jen povodit než půjdu zpět do boxu.

Konečně jsem byla v pořádku a mohla jsem znovu pod sedlo. V Pátek mne Bára vzala na opracoviště, kde na nás čekala trenérka. Když mne po nějaké době viděla tak nevěřila jak jsem krásná a zdravá. Trenérka dala Báře povel ať mne dá do klusu. Bára mi dala pobídku do klusu a vzala mne do drezůrního obdelníku. Když se mnou přešla drezůrní obdelník a chtěla jít na překážky tak se tam oběvil Lukáš. Jak jsem ho uviděla běžela jsem za ním.

Co jsem se u něho zastavila tak mne jemě pohladil a poprosil Báru jestli si mně může půjčit. Lukáš si na mě sedl, aby zjistil jestli jsečm zdravá. Bára šla do stáje aby mi mohla nachystat krmení a taky deku aby mě mohla po ježdění zadekovat. Když mě Lukáš zavedl do boxu zazvonil mu telefon a já zůstala nepolekaně stát.

Asi po půl hodině šel Lukáš ze stáje a zavolal Báru a odjeli spolu. Mezi tím jsem začla dělat neplechu. Janča, naše ošetřovatelka šla ke mně do stáje aby mě předekovala protože jsem měla mokrou odpocovací deku. Jenže já jsem po ní zaútočila a tím jsem jí vylekala. Ona na mě pokřikla malino přestaň. Ale já řehtala na hřebce co chodí kolem mě. Hřebec jménem Artuš se honzovi vycukl a šel k mému boxu. Když přišel k mému boxu podíval se na mě a začal mě očuchávat. Já na něho začla pištět. Honza zasáhl a odvedl ho.

Můj majitel volal své dceři a Bára to zvedla a řekla co se děje její tatínek jí řekl že dělám velyké problémy a nechci k sobě nikoho pustit.Mezy tím přišel´Ladův bratr a toho jediného jsem k sobě pustila protože jsem z něj citila hřebcův pach jelykož on má doma taky hřebce..

Ten den jel Lukáš z Bárou pro nového hřebce, jménem Vagabund. Je to plemený hřebec. Když ho večer přivezli, tak ho Lukáš vyvedl a dal ho do stájí. Lukáš mu tam dal seno a řekl“to ti musí vydržet do rána“Druhý den přišla Bára do stájí a vyvedla mně ven a dala mně do výběhu k Amonarovy protože Lukáš dal Vagabunda do mého výběhu a to neměl dělat.

Já jsem se naštvala a přeskočila jsem Amoušův výběh a nacválala jsem ke svému výběhu.Kluci to vyděly a tak mně rychle chytily a odvedly mně do mého boxu.Za hodinu šel můj majitel pro mě do výběhu ale já jsem tam nebyla tak se ptal Báry kde jsem a ona mu řekla že jsem přece ve výběhu ale on jí řekl že tam nejsem..

Bára se polekala a šla se zeptat kluků jestly mně nevyděly ale ondra jí řekl že jsem ve stáji a Barča se ho zeptala proč jsem ve svém boxe..Ondra jí vysvětlyl že jsem vztekle přeskočila Amonarův výběh a chtěla jsem jít do svého výběhu..Bára mně šla připravyt na převoz do Humpolce na Zlatou Podkovu.Lukáš si šel připravit taky Amonara.Ještě snámi jel na Zlatou Podkovu i jeden poník jménem Prym, jela i Verytas s Karolínou protože Romana jela na dovolenou s rodiči.

Za hodinu tady byl strejda od Lukáše s velykým přívěsem a začalo se s nakládáním..První šel Amonar po něm šel Prymeček,Verynka a po Verynce jesm šla na řadu já ale na to si mně raději Lukáš vzal ale nemohl mně naloži ale to už Bára věděla jak na mně vzala si tvrdý chleba a Lukáš mně předal Báře a já jsem nastoupila uplně vklydu a odjeli jsme..

Po příjezdu do Humpolce nás vyložily na školním statku a zavedly nás do stájí.Lukáš se hned šel na mně podívat jestly jsem převoz zvládla mněla jsem jenom odřenou přední pravou nohu ale to jsem si udělala o výběh. Druhý den brzy ráno byla Bára u mě v boxe a připravovoala mně na drezůru.Bára mi u dělala bobíky a zapletený ocas no byla jsem prostě krásný koník z naší stáje..Mamka od Barči se přišla na nás podívat jestly jsme už nachystané na drezůru.. Vyšly jsme ze stáje a Lukáš na mně koukal jak mi to sluší, pomohl Barči do sedla a vyrazyly jsme na závodiště..Když jsme přišly na závodiště tak jsem začala být nervozní prtože tam byla spousta nových koní..První šly poníci a po ponících jsme šly my velký koně..První šla kobylka plemene Apaloza a po ní šel náš Amonar.Amoušovy to šlo moc hezky.

Druhý den začala crosovými překážkami. V cros cántry se mi dařilo více než v drezůře. Po crosu mně Barča odsedlala a pdv edla me do stáje protože jsem začala kulhat. Ještě ten den jsme myslely že budeme muset odjet protože mi noha nytýkala čím dál více. Ale nakonec jsme neodjely z důvodu toho že jsem v noze měla ostrý kamínek.

Poslední den se jel parkur a tam se mi dařilo ze všeho nejlíp. Z Hupolce jsme si odnesly první, druhé a třetí místo. Ale mě mrzelo že zrovna já si žádný pohár neodvezla. Lukáš z Bárou i tak ze mě měly radost. Večer jsme jely konečně domů a moc jsem těšila na své pohodlí.

Konečně jsme doma. Lukáš mně vyložil hodil mi přes krk vodítko a já šla do svého boxu sama. Měla jsem na sobě ohlávku s vodítkem. Když jsem přišla do boxu tak jak jsem byla unavená tak jsem si ihned lehla. Lukáš odvedl Amonara do boxu a když šel kolem mého boxu tak mě zavřel.

Druhy den ráno šel Lukáš pustit koně do ohrady a já jsem byla venku uvázaná a nachystaná na zapuštění. Po dobu jedenáct měsíců se mi den ode dne zvětšovalo bříško a měla jsem větší dávku krmení. Asi v polovině mé březosti se ve mně začalo bublat a hýbat. Vůbec jsem nechodila pod sedlo, jen jsem chodila na procházku po louce a měla jsem veliké úlevy.

Když byl čas tak to přišlo. Prí jsem začla rodit pověděl Lukáš. Porod trval asi pět hodin a po pěti hodinách bylo hříbě na světě. Bylo 3 krát menší než já. A hned se hrnulo k mému bříšku. Příjemně mne hladilo a pak jsem cítila, jak mne brní. Hned se ode mne napilo mléka. Když se napilo tak si začlo hrát a vše zkoumat. Po dvou dnech jsme šli s ostatními koňmi do ohrady a všichni ho očuchavali a hlídali jako oko v hlavě. Hříbě jsme odstavili když mu bylo půl roku. Hříbě rostlo jako z vody až jednoho dne Bára přivedla kupce na mé hřibě. Kupci se hříbě moc líbilo a druhý den si pro něj ihned dojel. Mě to moc nevadilo protože jsem byla ráda že budu mít zase klyd..

Druhý den si přijel majitel pro svého koně, než ho naložil tak chtěl vydět mně a moje hříbě.Barča mu řekla že už je kobylka prodaná v Jindřichovém Hradci u Pana Majerčíka.. Odpoledne přišla Barčina kamarádka a taky majitelka Verynky, a čekala na Barču až mně přivede z výběhu.. Barča mně přivedla z výběhu a vypucovala mně a začala si mně sedlat..Když jsme byly z V Verynkou nasedlané tak sy nás holky vyvedly a nasedly ještě před stájí a vyrazyly jsme do terénu.. K večeru jsme se vrátily z teréní práce a já byla strašně splavená potem a vtom se ve stáji oběvyl můj majitel a začal Barušce nadávat proč jsem tak spocená když jsem dlouho nepracovala!! Bára mu odpověděla“ copak se dala Malina udržet tak sis na ni mněl sednout, takový hrby co házela tak by se neudržel ani Lukáš a to jezdí každý den!!!!!!!!!!Druhý den ráno přijel kovář a začalo se kovat. První šli poníci a pak velcí koňě. Já čekala ve stáji a čekala až na mě příjde řada. Co se ale stalo vždy chodím na kování z Bárou ale dnes půjdu s Janou. Byla jsem moc nervózní. Nechtěla jsem stát a kovář mě chtěl uhodit. Ale Jana ho upozornila že jde Bára tak ať to ani nezkouší. Po kování jsem mohla zase trénovat abych mohla závodit. A to je to co mě nejvíc ze všeho baví. Po 14 dnech jsme jeli závodit. A setkala jsem se tam ze svým hříbětem. Chtěla jsem se ukázat jak umím dobře skákat. Ale nechtěla jsem přední prohrát. Tak začli závody a mé hříbě šlo jako první a shodil dvě překážky. Nečekaně jsem šla jako druhá a měla jsem plný počet bodů. Pak šli další koňě a když bylo po závodech tak se vyhlašovaly výsledky. Já i když jsem to čekala tak jsem byla první. Pak bylo několik koní z naší stáje a pak bylo na 13tém místě mé hříbě. Měla jsem velykou radost. Po skončení závodů jsme odjely domů..To bylo doma veliké přivýtání protože se tam oběvyl Tomáš. Chtěl mnme vidět, jak jsem vyrostla a hlavně jak jsem zmohutněla.. Jak jsem ho zahlédla tak jsem Lukáše vynesla z přívěsu a klusala jsem přímo k němu..Byl moc rád že mně mohl zase vydět a ještě ten den odjel do Jihlavy.

Tohle je můj život ze stájí...........


O autorce

Autorkou této série povídek nejsem já, ale dcera mojí kamarádky. Dala mi souhlas se zveřejněním. I přes své mládí dokázala nspsat poutavé příběhy o koních.