wz

Osobní stránky

polibek

Pohádky

O mašince Marii

Byla jedna mašinka .Byla čistá, lesklá, na páru. Na boku měla ceduli se jménem "Marie" a proto ji všichni říkali Marie.Jezdila po kolejích, vozila v létě turisty po kraji. Každý den večer ji umyli a odvezli do vytápěného depa. Mašinka byla ale smutná. Chtěla jezdit s ostatními mašinkami. Ty jezdily každý den všude, kde je bylo potřeba. Ostatní mašinky byli elektrické, nebo dieslové a vozily nejen turisty, ale i náklad.

Večer, když se všechny mašinky sešli depu, vyprávěli si o svých cestách po dalekém okolí, o nádražích, kudy projeli, o tom, kolik vagonků uvezli. Marie pečlivě naslouchala a snila o tom, že taky někdy pojede dál, než je výletní cesta s turisty a dvěmi vagonky.

Jednoho dne se Marii její sen splnil. Rozbila se jedna dieslová lokomotiva a náhradní díl měl přijít až za týden. Bylo zrovna i ošklivé počasí, takže Marie nikam nejela. Bylo jí proto divné, že ji v depu začínají připravovat k odjezdu. Vyjela z depa, by jí zima, hned za ní připřáhli pět vagonků s pískem. Její strojvedoucí jí řekl:
"Dnes pojedeme daleko, na stavbu nového nádraží."

Marie se zaradovala, že pojede i ona daleko. Když začala jet, musela se moc snažit táhnout, aby utáhla tak těžký náklad. Stavba se jí zdála nekonečná. Když dojeli, vyložila náklad. Cestou zpět byla tak unavená, že nevnímala nádraží, které projeli. Večer, když se vrátila do depa, nebyla čistá, umytá, ale špinavá od písku. Myslela si, že jí umyjí, ale neumyli. Byla ráda, že si může odpočinout. Ani neposlouchala, jak si ostatní povídají. Ráno ji brzy vzbudili, aby byla včas připravená vyjet na stavbu se dřevem.
"Dnes sebou musíme hodit, máme před sebou dvě fůry dřeva na stavbu." řekl jí strojvedoucí. Vyjel s ní ven, zapřáhli za Marii čtyři vagonky s kládami dřeva. Byla ráda, protože náklad byl lehčí. Ale musela dost táhnout, aby to kopců vytáhla, aby to nespadlo. Musela jet pomalu. Byla unavená, když poprvé dojeli na stavbu. Dolů to jelo samo. Tam ji opět naložili dřevem a jeli zpět na stavbu. Marie byla dost unavená, když se vrátili do depa. Byla ráda, že si může odpočinout. Ani neposlouchala, jak si ostatní povídají. Přála si, aby byla čistá a mohla zase vozit turisty po kraji.

Ráno ji brzy vzbudili, aby byla včas připravená vyjet na stavbu s cihlami.
"Dnes sebou musíme hodit, máme před sebou dvě fůry cihel na stavbu. Dnes je to naposled, c o budeme pomáhat na stavbě. Přišla součástka do dieslové lokomotivy." řekl jí strojvedoucí. Vyjel s ní ven, zapřáhli za Marii pěti vagonků s cihlami. Musela dost táhnout, aby to kopců vytáhla, aby to nespadlo. Musela jet pomalu. Těšila se na to, jak bude zase vozit turisty. Byla unavená, když poprvé dojeli na stavbu. Dolů to jelo samo. Tam ji opět naložili cihlami a jeli zpět na stavbu. Marie byla dost unavená, když se vrátili do depa. Hned ji začali umývat a leštit, aby byla čistá, lesklá.

Druhý den bylo špatné počasí, tak Marie odpočívala v depu. Těšila se na turisty. Na cestování si ani nevzpoměla. Další den ji připravovali opět na cestu. Marie se bála, kam pojede. Když za ní zapřáhli jen dva vagonky pro turisty, byla moc ráda.