wz

Osobní stránky

Jiřina

Vdávala se mladá, protože čekala miminko. Netušila, že manžel bude násilník a to pocítí i syn více>>>

dovolená

Druhá šance

Ivana

Ivana byla obyčejná žena. Žila sama v podnájmu, děti neměla, jen psa. Vlčáka. Chodila s ním do práce a každý večer po práci se stavěla u nás v obchodě. ráda si povídala a byla samá legrace.

Přišla o práci. Sotva finančně zaplatila nájem, natož krmení pro psa. Musela se rozhodnout. Našla si levnější bydlení, ale to znamenalo bez psa. Psa dala dočasně ke své kamarádce, a choidila za ním každý den. To ale nebylo trvalé řešení. Ikdyž si hledala práci, kvůli věku měla potíže.

Podpora v nezaměstnanosti se snižovala a Ivana nevěděla, co dál. Musela se odstěhovat i s ubytovny, ke kamarádce nemohla, když tam měla již psa, a příbuzné také žádné neměla. Vyzvedla si psa a šla vstříc osudu.

Přespávala se psem na lavičkách, žila z podpory, ale blížila se zima. Zkusila domov pro ženy, psa uvazovala před domem. Pes ale venku nemohl mrznout, ale přišla nabídka, která se neodmítá. V domě ji mnabídli prodej novin. Prodávala noviny v metru a mohla alespoň se psem bydlet na pokoji u jedné staré paní. pomáhala jí, takže bydlení bylo jen za minimum. Jenže paní umřela. Ivana měla opět stejný problém.

Díkybohu bylo jaro a Ivana si pronajmula chatu za Prahou. Psa tam nechávala hlídat, sama jezdila prodávat noviny. když bylo léto, jezdil na chytu i majitel. Stali se přáteli. nechal ji bydlet na chalupě i přes zimu, sehnal ji dřevo.

Ivaně se podařilo něco i našetřit, ale z chaty se jí nechtělo. Došlo jí proč. Když k vánocům dostala krmení pro psa a velkou čokoládu pro sebe od majitele, bylo vše jasné. Dnes již manželé žijí v bytě a každý den jezdí za psem na chatu.